Skupina ke sdílené ekonomice se zabývala ubytovacími službami

Ve čtvrtek 8. prosince se na půdě Úřadu vlády uskutečnilo v pořadí již třetí jednání diskusní skupiny ke sdílené ekonomice. Po prvních dvou obecněji zaměřených jednáních se prosincové setkání věnovalo konkrétnímu sektoru, a to ubytovacím službám. Sektor ubytovacích služeb představuje společně se sektorem dopravních služeb nejvíce profilovanou oblast sdílené ekonomiky, a to nejen v České republice.

V úvodním slovu Úřadu vlády byla vyzdvihnuta role platforem sdíleného ubytování, které zejména v Praze zaznamenaly v posledních několika letech významný růst. Jako příklad celosvětově nejvýraznější platformy v této oblasti přitom zaznělo Airbnb, které dle některých statistik představuje až 51 % všech lůžek nabízených v Praze. Služby poskytované těmito platformami mají mnohdy zcela odlišný charakter oproti klasickému hotelovému ubytování, a to nejen co se týče výše ceny. Dále byla zdůrazněna některá úskalí, která tato oblast skýtá – například změna charakteru měst, ochrana spotřebitelů a dostatečnost samoregulačních mechanismů jakož i problematika zdaňování příjmů z této činnosti.

V rámci následné debaty vystoupili mimo jiné zástupci Asociace hotelu a restaurací ČR, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva financí, České obchodní inspekce, Českomoravského odborového svazu pohostinství, hotelů a cestovního ruchu a Českomoravské konfederace odborových svazů.

V obecné rovině se účastníci shodli na tom, že ubytovací služby poskytované v rámci sdílené ekonomiky mohou mít odlišný charakter od služeb poskytovaných tradičními hotely. Problém však vzniká zejména v situaci, kdy jsou obcházeny současné právní předpisy a dochází tak k účelovému skupování domů za účelem poskytování ubytování ve velkém rozsahu v rámci těchto služeb. Vznikají tak subjekty, které jsou schopné poskytovat služby konkurující službám hotelů, avšak v důsledku neplnění relevantních předpisů za podstatně nižší náklady, což vede k vzniku nevyváženého konkurenčního prostředí. Základní otázkou do budoucna tedy je, jak nastavit právní rámec tak, aby bylo možné zohlednit potenciálně odlišný charakter nabízených služeb a zároveň umožnit důslednou kontrolu dodržování nastavených pravidel.