Data by měly povinně otevírat i státní firmy, říká koordinátor digitální agendy Prouza

IHNED.CZ Veřejné zakázky, dotace, smlouvy i informace o firmách se od příštího roku ocitnou pod drobnohledem veřejnosti. Státní instituce budou mít povinnost zveřejňovat vybrané údaje v jednotném strojově čitelném formátu a seznam těchto otevřených dat se bude průběžně rozšiřovat. Díky tomu je bude možné dál zpracovávat, například do podoby aplikací, které dokážou mapovat úspěšnost odhalování kriminality či výběru daní, efektivitu soudů nebo třeba rychlost oprav silnic. Podle vládního koordinátora digitální agendy ČR Tomáše Prouzy by ale zveřejňování otevřených dat nemělo skončit jen u státu, stejnou povinnost by měly mít i státní podniky.

O otevřených datech se říká, že je to „nová ropa“. V čem spočívá jejich velká hodnota?
Jednak je to zajímavá příležitost pro řadu firem. Dostávají k dispozici spoustu dat, která jim dávají šanci přijít s nějakým zajímavým byznysovým konceptem a vydělat na tom. Co je pro mě ale důležitější, že zveřejňování strojově čitelných dat nutí stát být mnohem transparentnější. Vlády se transparentností zaklínají posledních sto let, ale poprvé díky otevření dat pro všechny se to stává realitou. Politici tak nemají šanci dávat data k dispozici jen vybraným skupinám nebo ovlivnit jejich interpretaci, což je z pohledu tlaku veřejnosti na vládu strašně důležité. Najednou vidíte, jak rychle se zpracovávají některé věci nebo třeba jak dlouho trvá projednávání případů u různých okresních a krajských soudů. Je to informace pro všechny, jestli ten stát funguje, nebo ne.

Jaké podnikatelské příležitosti otvírání dat přináší?
Největší byznys spočívá v tom, jak překládat strojově čitelná data do uživatelsky přijatelné formy a dál je zpracovávat. Jsou to obrovská množství dat a vy potřebujete někoho, kdo je dokáže zanalyzovat, převést je do podoby tabulek, statistik či grafů nebo vytvořit rozhraní pro jejich prohlížení. Například když zveřejníte jízdní řády, tak je musíte upravit do takové podoby, aby se v nich snadno vyhledávalo a nebyla to jen kopie papírové verze. Důležitý je přitom ten jednotný formát. Firmy tak už nemusí řešit podobné problémy jako v minulosti, kdy úřady dávaly data ven v různých formátech a průběžně je měnily, takže jste naprogramovali nějakou aplikaci a za půl roku jste ji kvůli změně formátu mohli vyhodit. Vedle podnikatelských příležitostí to ale firmám zároveň přináší ulehčení života. Snáze se dostanou k informacím například o tom, že se chystají nějaké regulace a na co se mají připravit.Úřady nechtějí dobrovolně zveřejňovat otevřená data, je pro ně pohodlnější, když na ně nesvítí tolik světla.

Jak je možné využít otevřená data pro rozvoj takzvaných chytrých měst?
Vznikají například různé aplikace, prostřednictvím kterých můžete upozornit, že je někde něco špatně: nesvítí světlo, někdo pomaloval zeď graffiti nebo že je v silnici díra. Nejen že tak můžete daný problém nahlásit, ale zároveň dostáváte zpátky informaci, jak s tím město naložilo. Tam zase vzniká tlak na to, aby se věci řešily rychleji.

Od příštího roku budou muset úřady zveřejňovat některé informace ve strojově čitelném formátu. O jaké konkrétní údaje půjde?
V rámci novely zákona o svobodném přístupu k informacím se dohodly dvě věci: Jednak se podařilo ukotvit otevřená data v zákoně a jednak vzniklo nařízení vlády, které říká státním institucím, jaká data mají povinně otevřít. Návrh je ale zatím v meziresortním připomínkovém řízení, takže seznam databází, kterých se to týká, ještě není konečný. Nicméně v tuto chvíli se předpokládá, že půjde mimo jiné o informace o veřejných zakázkách, dotacích, účetnictví státu, obsazování služebních míst, držitelích datových schránek, jízdních řádech či o údaje z registru smluv a registru ekonomických subjektů ARES. Jediné, co vyvolává emoce, je právě ARES, což je aplikace ministerstva financí, které si tyto informace vždy velmi chránilo. Dosud, když jste chtěli získat informace o podnikatelích, tak jste museli na web ministerstva a tam složitě vyhledávat, teď budou ta data k dispozici v otevřeném formátu, což umožní snazší přístup k nim.

Bude se ten seznam dál rozšiřovat?
Určitě na tom budeme pracovat, i když se to některým úřadům nelíbí. Tím, že ministerstvo vnitra nastavilo parametry, jak by ta data měla vypadat, a že funguje technická stránka, tak by přidávání dalších databází mělo jít poměrně snadno. Dlouhodobá diskuse se vede také ohledně toho, jestli by měla mít povinnost otvírat data jen státní správa a případně radnice, nebo i státní podniky. Podle mě by se v tomto ohledu měly státní firmy chovat stejně jako stát. Budeme proto tlačit na to, aby spadaly pod zákon o svobodném přístupu k informacím. Věřím, že by státní podniky mohly otevřená data začít povinně zveřejňovat za rok až dva.

Jaká data lze otevřít? Jsou nějaké výjimky, které zveřejnit nelze?
Toho, co by mělo zůstat za zavřenými dveřmi, je strašně málo. Samozřejmě by se neměly veřejně prezentovat osobní a citlivé údaje či informace o zdravotním stavu, ale cokoliv, co se týče fungování státu, firem a ekonomických záležitostí, zveřejněno být může. Myslím, že by měly být dostupnější například informace o exekucích či rozsudcích jednotlivých soudů. Ve formátu otevřených dat by podle mě měl být k dispozici i rejstřík na webu Justice.cz, aby se v něm daly snadněji vyhledávat firmy. Ty informace už dnes jsou veřejné, ale musíte vědět, kde je najít, a musíte v tom umět hledat. Je proto potřeba odbourat složitost při jejich získávání tím, že je dáte do jednotného strojově čitelného formátu.

Kolik práce to bude pro úřady znamenat?
Neřekl bych, že to bude vyžadovat přehnaně moc práce. Máme nastavený způsob publikování, který všichni znají a několik let se testuje. Spíš to bude velká zátěž pro hardware těch databází. Nebude to úplně bezbolestné, ale spíš proto, že se to některým úřadům nelíbí, než že by to bylo technicky složité.

Jak stará data budou muset státní instituce otevřít?
To není žádným způsobem stanoveno. Ale platí, že cokoliv v té databázi je, tak má být přístupné. Pokud obsahuje data stará patnáct až dvacet let, je jenom dobře, aby šla ven.

Kde budou tyto informace zveřejňovat?
V Národním katalogu otevřených dat, který vybudovalo ministerstvo vnitra. To není žádná další megadatabáze, ale přehledný seznam toho, co je k dispozici, se stručnými popisy a odkazy na konkrétní databáze.

Zatím ale úřady tuto povinnost nemají. Proč je dosud těch, které dávají otevřená data veřejnosti k dispozici, tak málo?
Protože je pro ně pohodlnější, když na ně nesvítí tolik světla. Bojí se, že na ně najednou bude příliš vidět. Určitě to ale není způsobeno technickými problémy, protože to řešení není nijak složité. Je to spíš o mentální změně směrem k otevřenosti, kterou musí teprve projít.Je to jako na pískovišti. Dáváme lidem otevřená data jako základní surovinu a čekáme, jaké bábovičky z toho vzniknou.

Jak si Česká republika stojí v porovnání s ostatními zeměmi?
Trochu lépe než v minulosti. Nedávno vyšla zpráva Evropské komise Open Data Maturity Report. Ta porovnává země v Evropě s ohledem na zveřejňování otevřených dat. Nám se podařilo posunout se z kategorie začátečníků, beginners, do kategorie mírně pokročilých, followers. Důležitou změnou je, že na ministerstvu vnitra dnes máme speciálního národního koordinátora pro otevřená data a také hlavního architekta eGovernmentu. Ministerstvo v současnosti navíc neschválí žádný velký státní IT projekt, který by nebyl připraven na zveřejňování otevřených dat. Věřím, že příští rok bychom se i díky novele zákona o svobodném přístupu k informacím a nařízení vlády o povinném zveřejňování otevřených dat mohli vyšvihnout do skupiny středně pokročilých, fast trackers, kam patří státy, které jdou poměrně rychle dopředu. Než se posuneme do nejvyšší kategorie pokročilých, trend setters, tak to ale bude ještě chvíli trvat. Technicky už to vyřešit umíme, ale musí ještě dojít ke změně mentality.

Vládní Akční plán pro rozvoj digitálního trhu uvádí, že nejvyšším stupněm jsou otevřená − propojená data. Co to znamená a za jak dlouho do této fáze můžeme dospět?
Velkou slabinou je, že stát neumí pracovat se svými vlastními daty. Úředníci často chtějí po lidech informace, které už v nějaké databázi jsou. Když si jdete zažádat o pas, tak se musíte nechat znovu vyfotit, ačkoliv někde v systému už je vaše fotografie z občanského průkazu. Co se otevřenosti týče, jdeme relativně rychle dopředu, ale chybí tam to propojení dat. Ty systémy v minulosti nebyly stavěné na to, aby spolu komunikovaly. Naší snahou tak není jen zveřejňovat, co se dá, ale také tyto informace propojovat, aby databáze fungovaly dohromady jako jeden celek.

Jak se daří sdílení otevřených dat mezi jednotlivými státy?
Zatím to příliš nefunguje. Lidé mají pocit, že není důvod pouštět data za hranice. Říkají si, že průměrného člověka přece nezajímá délka soudních řízení někde v Portugalsku, maximálně tak nějakého výzkumníka. S výjimkou velmi omezených segmentů typu doprava tak nikdo zatím nemá moc důvod investovat do úprav systému proto, aby sdílel informace mezi jednotlivými státy. Řadu zemí navíc ještě čeká spoustu práce s otevíráním dat na národní úrovni, čemuž samozřejmě v tuto chvíli dávají přednost. Nicméně vede se debata o vytvoření celoevropského standardu pro otevřená data, který by umožnil, aby i český programátor dokázal například ve španělské databázi s adresami zjistit, na jakém řádku najde jméno, název ulice a města. Zároveň Evropská komise plánuje vytvoření celoevropského katalogu otevřených dat, který by těžil z národních katalogů. Tam ale chybí někdo, kdo by tento projekt tlačil dopředu. Aby se to skutečně někam posunulo, tak by musela přijít firma typu Google nebo někdo s nápadem na velký celoevropský byznys, který by se to snažil intenzivně prosadit.

Které země jsou v této oblasti nejdál?
Platí, že země, které jsou obecně dál v oblasti digitalizace, zároveň více otevírají data. Často se také prolínají otevřená data a koncept chytrých měst. Ve Velké Británii je to zase propojené s jednotnou prezentací státu, kdy jsou všechny weby státních institucí ve stejném designu a se stejnou strukturou. Zároveň existuje jeden vládní web, na kterém najdete všechny potřebné informace. Hodně daleko jsou v oblasti otevřenosti dat i Nizozemci. Oblíbený příklad je také Estonsko, kterému se daří na všech úrovních digitalizace. Na webu tam najdete úplně všechno včetně platu prezidenta. Taková otevřenost však vyžaduje důkladnou ochranu informací, které jsou nějakým způsobem citlivé. Estonci umí jednak velmi dobře data otevřít, ale také vám pak dát zprávu, kdo se na vaše informace díval. Příkladem je jeden seniorní estonský politik, který byl odvezen do nemocnice a pak se díval, kdo přistupoval k jeho zdravotnické dokumentaci. Když zjistil, že si jeho složku prohlížel nějaký gynekolog, tak se logicky začal ptát proč a jestli náhodou ty informace nechtěl prodat nějakému bulváru.

Jak ochrana informací funguje v Česku?
To je oblast, kterou zatím příliš neumíme, a myslím si, že je to škoda. Ten kontrolní mechanismus je strašně potřeba jako obrana před neoprávněným nakládáním s vašimi osobními údaji. Máte právo vědět, jaká data si o vás kontrolují různé složky státu, kdo se zajímal o informace o vašich daňových přiznáních, o zdravotním stavu a podobně. To, co nám chybí, je nadstavba nad všemi sektorovými portály, abychom měli nástroj, jak se podívat dohromady na vaše finanční data, informace o dopravních přestupcích, o zdravotním pojištění a tak dále. Potřebujeme dát všechny systémy dohromady, aby bylo možné ptát se na vás jako na celek. O to víc je tam ale potřeba ta kontrola.

Pod vaší záštitou se koná soutěž Společně otevíráme data. K čemu slouží?
Otevřená data potřebují veškerou podporu, kterou jsme schopni jim dát. Chceme proto najít způsob, jak podnítit kreativitu, aby lidé pracovali s daty, která už v České republice otevřená jsou. Je to jako na pískovišti. Dáváme občanům k dispozici data jako základní surovinu a zajímá nás, kdo si přinese jaké formičky a jaké bábovičky z toho vzniknou. Co jsem viděl v minulosti, tak to byly nádherné kreativní sochy. Chceme to podporovat, protože otevřená data jsou nejhezčí součástí celé debaty o eGovernmentu.